1. Když si vzpomenete na Liberec svého dětství. Je něco z tehdejší atmosféry města, co vám dnes chybí a co byste chtěl vrátit?
Chodil jsem do základní školy Na Bojiště, hltal Foglara a kolem školy se rozprostírala Stínadla mého dětství. Jednotlivé části Liberce tehdy podle mě měly mnohem výraznější vlastní život. Lidé znali své okolí, své sousedy a cítili větší sounáležitost s místem, kde bydleli.
Dnes žiju v Ostašově a máme tam Spolek přátel Ostašova. Stará se o kostel, pořádá kulturní akce a lidé ho přirozeně vnímají jako svého zástupce. Jenže v Liberci je něco takového spíš výjimkou.
Město se o podobný princip snaží prostřednictvím místních komisí, ale zatím se to úplně nedaří. Právě autenticitu jednotlivých čtvrtí a jejich komunitní život bych chtěl do Liberce vrátit. Liberec totiž není jen centrum a sídliště. Je to město desítek různých čtvrtí a každá by měla mít svůj život.
2. Zdeňku, proč chcete být primátorem Liberce? Co vám dnes na fungování města vadí natolik, že jste se rozhodl jít do toho naplno?
Nemám potřebu získat funkci ani si splnit politický sen. Být primátorem je obrovská dřina a odpovědnost. A přestože se se současným primátorem v mnohém neshodnu, respektuji, jak náročná tahle práce je.
Nechci být primátorem osm nebo dvanáct let. Myslím si ale, že Liberec potřebuje změnu. Člověk, který není kariérní politik ani úředník a třicet let řeší problémy v reálném podnikatelském prostředí, se může na řadu věcí podívat úplně jinak.
A podle mě problémem Liberce nejsou primárně peníze ani špatní úředníci. Problémem je příliš mnoho zajetých procesů, které už nikdo nezpochybňuje, a politická neochota říct: Tady jsme se spletli. Tohle nefunguje. Uděláme to jinak. Právě to bych chtěl změnit. A změnu způsobu řízení města musí prosazovat především primátor.
3. Řídíte firmu a zaměstnáváte lidi. Co z toho byste přenesl na radnici – a co podle vás současnému řízení Liberce nejvíc chybí?
Schopnost přiznat chybu a změnit směr. Dobrá firma se nepozná podle toho, že nikdy neudělá chybu. Taková firma neexistuje. Pozná se podle toho, že chybu včas rozpozná, zastaví špatný proces a napraví ho. K čemu je rozhodnutí, které už nesmíme změnit? A k čemu je ego, které nám nedovolí říct, že jsme se spletli?
Když se nepovede park, oprava silnice, tramvajová trať nebo třeba velký energetický projekt, nesmíme problém zabetonovat jen proto, že už jsme do něj investovali čas a politickou prestiž.
A přidal bych ještě jednu věc: osobní odpovědnost. Ve firmě nemůže problém spadat pod pět oddělení, a proto za něj nakonec neodpovídá nikdo. Někdo musí mít pravomoc, jméno a odpovědnost za výsledek. Tohle bych chtěl přenést i na radnici.
4. Říkáte „Přijet, zaparkovat, dojít“. Co by se muselo v Liberci změnit, aby to přestalo být volební heslo a stalo se běžnou zkušeností lidí?
Dlouhodobým cílem je pro mě Liberec jako město krátkých vzdáleností. Město, kde máte kulturu, sport i služby blízko bydliště nebo se k nim snadno dostanete kvalitní MHD.
Máme ostatně příklad přímo před očima – Vratislavice nad Nisou. Ukazují, že když se služby, kultura, veřejný prostor a komunitní život soustředěně rozvíjejí v jedné části města, lidé kvůli každé věci nemusí jezdit do centra.
Jenže dnes musíme vycházet z reality. Pro velkou část lidí je cesta autem po Liberci rychlejší a často i levnější než MHD. Nemůžeme tedy lidem nejdřív zkomplikovat používání auta a doufat, že tím problém vyřešíme.
Proto říkáme „Přijet, zaparkovat, dojít.“ Vytvořme parkovací kapacity tam, kde dávají smysl, a současně pracujme na MHD tak, aby se jednou stala skutečně konkurenceschopnou alternativou.
Město s výrazně menším počtem aut je podle mě správný dlouhodobý cíl. Ale k městu bez aut se nedá dojít zákazem aut. Musíme lidem nejdřív nabídnout něco lepšího.
5. Liberec plánuje velké projekty a zároveň se dál zadlužuje. Kde je podle vás hranice mezi odvážnou investicí a nezodpovědným utrácením?
Tady mám poměrně jasno. Město musí nejdřív zajistit své základní funkce – silnice, chodníky, veřejný prostor, školy, dopravu – a přestat zvyšovat vnitřní dluh na majetku, který už vlastní. A musí se rozvíjet rovnoměrně, nejen v několika vybraných lokalitách.
Samozřejmě musí investovat do bazénu, sportovišť, divadla nebo bydlení. U městských bytů například vůbec nemám problém s rozumným úvěrem, protože proti němu stojí majetek a budoucí příjem.
Mnohem opatrnější jsem u projektů za stovky milionů, které budou vytvářet další provozní náklady a u nichž není přesvědčivě prokázaný ani účel, ani ekonomika.
Příkladem je liberecký zámek. K Liberci patří, ale město ho koupilo, aniž mělo jasno, co s ním bude dělat. Správný postup měl být opačný: nejdřív účel, potom projekt, ekonomika a až nakonec nákup.
Stejně bych postupoval u každé velké investice. Ne všechno se musí finančně vrátit – město není firma a veřejná služba má svou hodnotu. Ale každá velká investice musí umět obhájit alespoň jedno: buď svůj veřejný účel, nebo svou ekonomickou návratnost. Ideálně obojí.
6. Kdybyste se stal primátorem a mohl během prvních sta dnů změnit jedinou věc, kterou Liberečané skutečně pocítí, co by to bylo?
Městský koordinátor dopravních staveb a uzavírek. Ne další úředník bez pravomocí, ale konkrétní člověk s pravomocí napříč odbory a osobní odpovědností za koordinaci významných dopravních staveb a omezení na území Liberce.
Dnes něco opravuje město, něco kraj, něco ŘSD, něco správci sítí. Každý jednotlivě může postupovat správně – a výsledkem je přesto město, kterým se nedá projet.
Občanovi je jedno, komu která uzavírka patří. Město musí někdo koordinovat jako jeden celek – a to lze skutečně změnit během prvních sta dnů.
7. V kampani se snadno říká, co všechno je špatně. Co naopak současné vedení Liberce podle vás udělalo dobře a na co byste chtěl navázat?
Bylo by hloupé tvrdit, že současné vedení udělalo všechno špatně. Neudělalo. Vážím si například práce na místních komisích. Systém má ještě hodně porodních bolestí, ale může se stát velmi důležitou součástí řízení města zdola.
Určitě je potřeba pokračovat ve vnitřním městském okruhu, rozvoji Sport Parku i podpoře kultury. Zvýšily se také prostředky na opravy ulic, chodníků a veřejného prostoru, i když zatím nestačí zastavit zhoršování stavu městského majetku.
Správným krokem je podle mě také Manuál veřejných prostranství. Město má mít jasná pravidla a kvalitní veřejný prostor. Musíme ale diskutovat o míře. Není možné opravovat malou část jedné ulice za desítky milionů a současně nemít několik milionů na dlouhou ulici v jiné čtvrti.
Takže ano – je mnoho věcí, na které bych chtěl navázat. Po volbách se nemá bourat to, co vymyslel někdo jiný. Má se pokračovat v tom, co funguje, opravit to, co nefunguje, a zastavit to, co nedává smysl.
8. Představte si Liberec na konci vašeho případného čtyřletého mandátu. Podle jakých tří konkrétních věcí by měl obyvatel poznat, že město vedl právě Zdeněk Chmelík?
Za prvé podle dopravy a stavu města. Liberec by měl být průjezdnější, měly by být viditelně opravenější silnice a chodníky napříč všemi čtvrtěmi a v ideálním případě by měl fungovat vnitřní městský okruh.
Za druhé podle konkrétních staveb pro každodenní život: minimálně dvou multifunkčních parkovacích domů na sídlištích, parkovacího domu u nádraží, kapacitního veřejného koupaliště a připravené výstavby dalšího domu pro seniory.
A za třetí podle života jednotlivých čtvrtí. Chtěl bych vytvořit komunitní a servisní místa, kde budou skutečně fungovat místní komise, kde lidé vyřeší část běžné agendy a kde budou mít možnost ovlivňovat své bezprostřední okolí.
Kdyby po čtyřech letech člověk z Ostašova, Rochlice, Vesce nebo Kunratické mohl říct: „Město si konečně všimlo i místa, kde žiju já,“ považoval bych to za možná nejdůležitější výsledek.